V předešlém článku jsem se rozepsala o naší výpravě za historií kol. Jedno jsem vám však zatajila. Nebyla to jediná výstava, kterou jsem ten den pro primánky vymyslela.
Bílovec jede! Kdo chce, rozhodně se zde nenudí. Po cestě za historií jsem neodolala a zavedla jsem žáky do místního knihkupectví MonAmi, které je současně i galerií.
Mňam! Mňam! Umění!
Při vstupu paní prodavačka, jež uviděla kupu žáků, kteří mě následovali, prohlásila s očima navrch hlavy: „Je to na vás!“ A utekla pryč.
Nechápajíc jsem vstoupila do knihkupectví. Žáci nečekali a jako velká voda se vrhli do místnosti plné obrazů. Při příchodu do galerie jsem pochopila. Abstraktní obrazy paní Imy Kitzbergerové rozvěšené na stěnách byly působivé.
„Zastavit! Stát! Pomalý krokem se vraťte zpět! Raději ani nedýchejte!“
A asi jste již pochopili, že obrazy nebyly jediné, jež se v místnosti nacházely a které mě přiměly v hrůze zařvat přes celou místnost plnou rozjařených primánků. Ve volném prostoru místnosti byly na dřevěných podstavách vystaveny ručně vyrobené, velké, skleněné a hlavně křehké vázy pana Sebastiána Kitzbergera.
Žáci bez odmlouvání poslechli a pomalým krokem s pohledy, co má ta učitelka za problém, přešli do prostoru knihkupectví. Otočila jsem se a se zježenými vlasy a propoceným tričkem hrůzou jsem zavedla třídu zpátky do školy. Srdce mi zpomalilo teprve až v kabinetu po pořádné dávce čokolády.
Odpoledne jsem se do MonAmi vrátila a výstavu osobitých obrazů a krásných váz si náramně beze stresu užila.
Mgr. Irena Janesová
