V pátek 9. června jsme hned ráno vyrazili bíloveckou střelou na exkurzi do Olomouce. Cílem naší cesty byla Vědecká knihovna. Pro mě osobně byla napínavá i samotná cesta vlakem. Už dlouho jsem takto necestoval a pozapomněl jsem, že České dráhy nenechají člověka prostě jen cestovat z bodu „A“ do bodu „B“. To ne! Železnice nutí člověka myslet! Být ve střehu, neupínat se na plánované časy přípojů. Neustále je nutno mít záložní plán! Stále znovu jsem si musel uvědomovat slova klasika, že „vím, že nic nevím…“ . Naposledy, když jsem odpovídal na otázku žáků, kdy vlak dorazí zpět do Studénky.
Olomouc nás překvapila sluníčkem a pohodou. Nejprve nás čekala pěší procházka historickým jádrem města. Tolik rozkopaných ulic v Bílovci nemáme… V budově knihovny se nás ujali milí a ochotní lektoři, kteří nás nejprve provedli oddělením starých tisků. Seznámili žáky s pojmy jako inkunábule, kniha kodexového typu, dřevoryt, dřevořez a podobně. Mohli jsme listovat ručně kolorovanými dokumenty na papíře i pergamenu. Krása.
Dále jsme se dozvěděli něco o historii této starobylé instituce, následovala prohlídka studovny a ukázka práce s elektronickým katalogem. Na závěr nám průvodce ukázal publikace, které ve fondu sice mají, ale nepůjčují je.
Už jste viděli knížku ve tvaru plyšového žraloka? Nezařadíme ji do povinné četby??
Mgr. Radim Bejlovec
