Z francouzského Saint Flour, kde nyní díky vzdělávacímu programu Rok v Lotrinsku studuje na Lycée La Présentation, se na vánoční svátky vrátil domů Martin Martinák. Šestnáctiletý žák Gymnázia Mikuláše Koperníka v Bílovci je jedním ze čtyř studentů, kteří se během tohoto školního roku mohou ve francouzštině zdokonalit přímo v partnerském regionu Moravskoslezského kraje.
Martine, vy jste se domů vrátil nejen kvůli Vánocům, ale také kvůli svým školním povinnostem, že?
Než jsem odjel na rok do Francie, mohl jsem si vybrat mezi individuálním studijním plánem nebo opakováním ročníku po návratu. Chtěl jsem ale zůstat se svou třídou, proto studuju souběžně. Takže pokaždé, když jednou za šest týdnů, kdy mají francouzské školy na konci trimestru dvoutýdenní volno, přijedu domů, chodím do gymnázia a dělám vyrovnávací zkoušky. Je to sice náročné, ale dá se to zvládnout. No a před vánočními svátky jsem si v lyceu vyjednal, že bych se vrátil až 10. ledna, abych ještě stihl zkoušky v Bílovci.
Co vlastně vašemu studiu ve Francii předcházelo?
O tom, že existuje program Rok v Lotrinsku, jsem se dozvěděl od mé profesorky francouzštiny. Já se tento jazyk učím čtyři roky a mám k němu dost blízko i proto, že francouzsky mluví velmi dobře moje mamka, která ve Francii studovala. Chtěl jsem si něco podobného vyzkoušet taky. A podařilo se, ve výběrovém řízení jsem uspěl.
Povídejte, jak váš rok v Lotrinsku vypadá?
Saint Flour je menší město ležící 560 km jižně od Paříže. Od pondělí do pátku jsem ubytován na týdenním internátu a víkendy trávím na víkendovém internátu, který je v okrajové části města. Studium je náročné nejen proto, že musím vše zvládat ve francouzštině, ale také kvůli časovému rozvrhu. Začínáme totiž v 8 hodin ráno a končíme v 17 hodin. Mezitím je sice dvouhodinová přestávka na oběd, ale i tak je to dost únavné, u nás jsem byl zvyklý mít odpoledne volno. Ve středu nám sice vyučování končí ve 12 hodin, ale zase pokaždé píšeme test. O víkendu máme po snídani povinné studium, po obědě je volno, případně chodíme na procházky s vedoucím, po večeři je večerka. Na týdenním internátu jsme na pokoji dva, můj spolubydlící je Francouz, na víkendovém internátu jsem na pokoji se čtyřmi Francouzi.
Jak se spolužáky vycházíte?
Začátky byly těžší, ale chovali se ke mně dobře, žádné předsudky jsem nepozoroval. Jsou přátelští, otevření. Našel jsem si tam pár kamarádů, o víkendu jsou se mnou dva spolužáci také ve víkendovém internátu. A mám tam i kamaráda z vyššího ročníku. Etiennem Mezilim pochází z Afriky, kde studoval na anglické škole, takže umí nejen francouzsky, ale i anglicky, což mi zvlášť v začátku dost pomohlo. Když jsem nevěděl, jak něco říct francouzsky, domluvili jsme se anglicky. Rozhodně musím říct, že studium ve Francii mě donutilo dospět. Musím být samostatnější než doma a starat se sám o sebe.
Co je na výuce ve francouzštině nejsložitější a co vám naopak nedělá potíže?
Nejjednodušší je angličtina, v ní jsem dál než spolužáci. A nejnáročnější je francouzská literatura s množstvím synonym a archaických pojmů, a to nejen v historických románech. Ale posledně byla paní profesorka příjemně překvapená, že se v literatuře zlepšuju. Jde mi i biologie a chemie. Máme i španělštinu, ale tu spolužáci studují už pět let, takže se musím snažit. Francouzi mají trochu jiný systém výuky, což mě naučilo i jinak uvažovat, a vyučovací předměty jsou jiné než u nás. Například fyzika je spojena s chemií nebo biologie s chemií a zeměpisem nebo dějepis se zeměpisem. Matematika a jazyky jsou samostatné předměty.
V lyceu jste byl i v době teroristických útoků v Paříži…
Když se ta zpráva objevila v médiích, naši mi hned volali. Ty útoky zasáhly celou Francii. Ve škole jsme o tom dost mluvili i proto, že mezi postřelenými byla i bývalá učitelka naší profesorky. A tomuto tématu jsme se věnovali i ve výuce – pracujeme na projektu, který by nám měl umožnit pochopit, proč k takovým událostem dochází a jak se proti terorismu bránit.
Čas rychle běží, vaše studium ve Francii za pár měsíců skončí. Co bude dál?
Rok v Lotrinsku ukončím zkouškou z francouzštiny. A pak bych chtěl udělat zkoušky z francouzštiny i u nás a svou znalost tohoto jazyka zúročit i v dalším životě. Po studiu na gymnáziu bych chtěl studovat medicínu. Ostatně Gymnázium Mikuláše Koperníka v Bílovci jsem si vybral i proto, že mě hodně baví biologie, chemie a matematika a tyto obory tady mají opravdu vysokou úroveň. To se ostatně potvrdilo i při mém studiu ve Francii.
Lenka Gulašiová