Divadlo jsem nikdy nemusela, ale tohle mě zaujalo. Svou jednoduchostí, ale také tím, jak perfektně herci ztvárnili Oskarův příběh.
Jednoduchost byla v tom, že celý příběh odehrály pouze dvě osoby: Oskar a ona růžová paní. Oskar byl desetiletý kluk, nebyl obyčejný, a tím nemyslím zrovna to, že měl leukémii. Na svůj věk byl velmi moudrý a myslím, že by se od něj spousta dospělých lidí z dnešního světa mohla učit. Růžová paní byla už starší žena, která pracovala s dětmi v nemocnici, ve které se nacházel i Oskar. Působila velmi mile a herci krásně ukázali, že tím, jak se Oskarovi neustále snažila dávat naději, vlastně nacházela naději i sama pro sebe.
Celý příběh zahráli oba herci velmi pravdivě. Když už Oskar umíral, čas se zrychloval a myslím, že tím chtěli poukázat na to, jak málo času zbývá, když někdo, koho milujete, odchází. Příběh končí Oskarovou smrtí a růžová paní děkuje, že díky němu byla lepším člověkem. Na tomto konci se mé oči i oči některých mých spolužáků zaplnily slzami, takže věřím, že účel představení byl splněn. Myslím, že všichni pochopili, že kdo je tu dnes, už zde nemusí být zítra.
A já děkuji, že jsem si takhle mohla otevřít oči.
Julie Rimmlová, 1. B (upraveno)
Ve středu 13. 12. jsme se s oběma prvními ročníky zúčastnili divadelního představení Oskar a růžová paní belgického dramatika Érica-Emmanuela Schmitta. V hlavních rolích vystoupili Robin Ferro a Zdena Przebindová. Představení uvedla alternativní scéna Divadla loutek v Ostravě.