Vybaveni řízky a kupou nadšení odhodlaně překonáme jízdu nacpaným autobusem a následnou cestu úmorným jesenickým počasím k Chatě Jiřího na Šeráku. Naše první horské odpoledne jsme kromě lyžování každý strávili po svém – někteří vybalili pomačkanou svačinu, jiní objevovali krásy žetonové sprchy a některým se samým nadšením povedlo zlomit postel.
Lyžujeme, jíme, spíme. Ranní válka o housky a šlapání do kopce na chatu v lyžácích se stávají denní rutinou. Ve čtvrtek si dobrovolníci přivstanou a nechají se unést dechberoucí krásou východu slunce na blízkém vrcholu Keprník. A lyžuje se dál. Všechna čtyři družstva se snaží, jak jen to jde a vzájemně na sebe mávají z lanovky. Pár z nás s vydá na běžky, zbytek vymění lyžáky za pohorky a hurá na výlet! Večer před odjezdem se samozřejmě neobejde bez diskotéky, která je tak úspěšná, že se přidávají i profesoři. V pozdních nočních hodinách jde slyšet jen silná vánice a velmi nenápadné povečerkové návštěvy, které se rozhodně nerozléhají přes celé patro.
Páteční cesta zpět je za doprovodu klasických českých vypalovaček až záhadně rychlá.
Naučili jsme se toho opravdu hodně – ať už jde o lyžování, o úsporné sprchování nebo o brzké ranní vstávání, každý se něco odnesl. Vrátili jsme se vyčerpaní, hladoví a ospalí, ale nakonec jsme vše s úsměvem na tváři a dobrou náladou zvládli.
Julie Barošová, kvinta
