Věta, která zazněla během inscenace Úplného zatmění v Komorní scéně Aréna v Ostravě, na které jsem se společně se svými spolužáky z Gymnázia Mikuláše Koperníka v Bílovci vydala v pátek 24. listopadu. Byl to však pouze první z podnětů k hlubší úvaze. V následujících devadesáti minutách jsme podobnými byli doslova bombardováni.
Příběh Úplného zatmění nás zavedl na konec 19. století, kde jsme mohli nahlédnout do divokého života Arthura Rimbauda a Paula Verlaina, kteří patřili mezi umělce označované jako prokletí básníci. Alkohol, drogy, násilí a přelétavý životní styl, který je pro tento směr velice typický, byl v představení velmi dobře znázorněn neustálým popíjením zelené tekutiny představující absint, či dokonce kouřením opravdových cigaret, které naše smyslové vnímání doby obohatilo i o čichový vjem. Nezapomnělo se ani na sluch, jelikož celá hra byla doprovázena živou hudbou a zpěvem.
Ticho následující potlesk se pomalu změnilo v diskuzi. Samotná hra vyvolala velmi rozporuplné reakce. Ve foyer byste nenašli ani jednu skupinku studentů, která by aktivně nerozebírala význam kulis či použitých barev doplňujícího osvětlení. Jediné, na čem jsme se naprosto shodli, byla kvalita hereckých výkonů v hlavních rolích Vlastimila Burdy a Josefa Kaluži. Pan Kaluža se následně zúčastnil i krátké besedy, kde nám společně s panem Vůjtkem, dramaturgem hry, odpověděli na všechny otázky, čímž prohloubili i naše znalosti týkající se originálu díla.
Ani to však nestačilo k úplnému umlčení studentů a debaty pokračovaly i na zpáteční cestě autobusem. I tak si myslím, že jsme si všichni tento výlet velmi užili a už se nemůžeme dočkat, až zase na nějaké představení společně vyrazíme.
Daniela Vojkůvková, oktáva
