I ve 2. kole Perem studenta, které organizuje redakce Deníku společně s hejtmanem Moravskoslezského kraje Miroslavem Novákem, náměstkyní hejtmana pro oblast školství a mládeže, sportu a tělovýchovy Věrou Palkovou a náměstkem ústředního školního inspektora Ondřejem Andrysem, bylo naše gymnázium velmi úspěšné. Naši studenti se mezi více než stovkou zaslaných prací rozhodně neztratili a práce našich studentů jsou velmi často publikovány. V tomto kole byli úspěšní: Zuzana Vápeníková, 2. B, Klára Zindlerová, 4. C, Kristýna Fekarová, 2. C, Tereza Tížková, 4. A, Tomáš Mariaš, 4. B, Daniela Nešporová, 4. A, Jiří Grygar, 4. C, Kristýna Vrbatová, 4. C. Jejich příspěvky můžete najít na http://moravskoslezsky.denik.cz/hledani/?strana=2&q=perem+studenta.
Práce Anny Kufové ze 4. C byla ve 2. kole vyhodnocena mezi čtyřmi nejlepšími a postupuje do červnového finále. Aničce přijede předat cenu za toto kolo šéfredaktor Moravskoslezského deníku Martin Pleva.
Děkuji všem studentům za jejich příspěvky a Aničce moc gratulujeme.
Mgr. Jindřich Foltas
U Táni mám ale přece pořád šanci!
Pondělí, první hodina… a už zase ten dějepis! Ale co si stěžuji. Pořád lepší, než kdyby to byla matematika a já musel takhle po ránu v hlavě šrotovat. To by se ta rezavá konečně o sebe pěkně dřela. Dějepis, ten paní profesorka vždy podává jako tu nejnapínavější story. Jenže dneska, i kdyby to byl akční thriller o Valdštejnovi nebo velmi křehké vztahy Jindřicha VIII., asi by to mé soustředěnosti moc nepřidalo. No, víkend byl prostě dost akční a moc jsem toho nenaspal. Co bych teď dal za měkký polštář, za teplou peřinu.
Hmmm, už vchází. Dobrý den, dobrý den. Uff, už sedím, dobrý. Vypadá nadšeně. No jistě, přichází její typická otázka: ,,Kdopak mi odpoví, čím je dnešní den významný?“
Takhle se ptá každý rok, vždycky někdy v listopadu, někdy v září,… Ale dneska? Vždyť je květen, prvního už bylo, tak co zas chce? Marně se rozhlíží, nikdo ani nešpitne, klasika. Nakonec si odpovídá sama: ,,Dnes je to 700 let od narození Karla IV.! Tak si o něm něco řekneme!“ Určitě každý den odpočítávám, kdy bude mít Karlík výročí… kdo má tohle vědět? Kašlu na to, nemá brýle, nevšimne si mě, tak padám na lavici, dobrou.
Ehm, co to, kde to jsem? Jo, doma u televize. Super. Tak si tam něco pustím. Hmmm… Co? Miloš odstupuje, jede do Ruska za Putinem, vlády se ujímá… Karel IV.? Hmmm, tak jo.
Mě ta politika stejně vždycky byla ukradená… V televizi začíná projev. Karel se neohrabaně chopí mikrofonu: ,,Jsem zpět, abych pomohl Zemi České a vrátil ji zpět do starých kolejí! Rozpouštím vládu, stejně je to jen parta zkorumpovaných ničemů! Monarchie. To je řešení!“ Monarchie, jo? Trošku zpozorním, odlepí mě to od křesla. Karel pokračuje: ,,Je mi zle z toho, kolik bezvěrců zde žije! Takové rouhání! Kdo nebude docházet pravidelně na nedělní mši, nebude chodit ke zpovědi a platit desátky, padne do nevolnictví!“
Cože? Já, takový ateista, až se bojím, že mě za to Pán Bůh potrestá, mám chodit do kostela? To snad ne, to snad ne!
Projev pokračuje: ,,A ještě jedna podstatná věc! Robota. Dvacet hodin týdně pro každého. Ve prospěch státu. Je to tu zničenější ještě víc, než když jsem se tehdy před necelými sedmi sty lety vrátil z Francie!“ Tak to je konec, to je konec. Vyjeveně civím na obrazovku, vůbec nechápu, co se to děje…
Zase tma. A najednou klečím v kostele. Odříkávám Otčenáš. Po hodině vstávám. Spokojeně jdu do roboty. Stavíme další most přes Vltavu. Prý pro jeho manželku. Se šlechtičnami je to prý bídné, tak si bere Táňu Kuchařovou, tu znají po celém světě a k jeho opěvovaným diplomatickým stykům se to bude hodit. Táňa mrkne a je dohodnuto… A tak míchám maltu, občas přihodím nějaké vajíčko, představuji si Táňu v plavkách… Když tu najednou slyším: ,,Hele, koukejte, jak spí… Honzo! Vstávej! Vstávej, nespi, je dějepis!“ Eeeeh, cooo? Rozkoukávám se. Dějepisářka na mě upírá své zraky, tentokrát již s brýlemi. A do prkýnka.
Pokračuje: ,,No Honzo, tak odpověz na otázku, kterou jsem teď položila třídě, kdo byl poslední manželkou Karla IV.?“
Rozkoukávám se, pořád tak nějak nechápu, kde jsem, co je sen, co je realita, ale napadne mě jediné, což také vyslovím:,, No přeci Táňa Kuchařová!“. Třída upadá v záchvaty smíchu, já se zmateně koukám kolem sebe. Hmmm, tak to asi nebude správná odpověď. Nevadí. Jsem rád, že to všechno byl jen sen. V monarchii fakt žít nechci. A už vůbec ne chodit do kostela. A hlavně, u Táni mám ještě pořád šanci!
Anna Kufová, 4. C, Gymnázium Mikuláše Koperníka, Bílovec
