Dobrý den, prosím, děkuji…
Počasí mě vyhnalo na autobusovou zastávku. Pár dní jízdy autobusem mi přináší nejen návrat do časů minulých, taky si začínám rozšiřovat poznatky o škole z druhé strany. Nasedám opět do autobusu a povíkendové štěbetání raději nevnímám. Sedám si za řidiče, ten na sobě má mimochodem kraťasy. Postupně přistupují studenti a já si uvědomuji, že každý z nich pozdraví a několikrát slyším i prosím, děkuji. Na příští zastávce se vše opakuje. Přijíždíme na konečnou, vystupuji předními dveřmi, otáčím se k řidiči se slovy: „Všiml jste si, že vás všichni studenti pozdravili?“
„Ano. Vím.“
Slušné chování studentů je jistě především zásluha rodičů. Pro mě je to ale také ujištění, že budoucí inteligence není tak úplně ztracena, jak se někdy říká.
Mgr. Magdalena Miláková