Sehnat čtyřicet lístků na některou z ostravských malých divadelních scén to je úkol téměř nadlidský. Po čase se na nás ale štěstí opět usmálo – tentokrát u Bezručů – a my jsme mohli vyrazit za kulturou, kulturou s velkým K podotýkám. SHAKESPEARE, příběhy vždycky dost zamotané, ale co naplat – těžká klasika… i když ty tři vykřičníky v názvu přece jen vyvolávaly otázku: Bude modernizace, nebude?
Anotace k představení uvádí:
Shakespearův Richard III. není jen ohava tělem a duší, jak jej líčily tehdejší kroniky ve snaze ospravedlnit jeho svržení. Je to jeden z nejpůsobivějších divadelních padouchů všech dob. Nelítostný kruťas, bystrý intrikán a okouzlující pokrytec hrající na všechny strany však není v Shakespearově krvavém kolotoči černou ovcí mezi beránky – touha po absolutní moci stravuje všechny, kdo k ní jen přičichnou. Ale Richard je se svým promyšleným plánem vždycky o krok napřed. Nečekejte jen hodinu dějepisu – tenhle „hrdina“ je doma v každé době. Přijďte se přesvědčit.
A tak jsme šli, respektive jeli. A co jsme zjistili – výtvarník se vyřádil. To asi byl jeden z těch tří vykřičníků. Scénu tvořila jednoduchá konstrukce z lešení, nezměnila se po celé představení – jak jednoduché, ale účinné a efektní. Kostýmy – další vykřičník. Dobové rozhodně nebyly. V hlavní roli červená, černá, šedá a bílá, od vyztužených krinolín až po kraťasy. Text zachován, herecké výkony, hlavně ten Richardův, strhující. Ten třetí vykřičník by se asi dal připsat aktuálnosti tématu, jak se o něm zmiňuje citovaná anotace.
K závěru můžeme připojit – pro zpestření – také jeden otazník. Jaký Richard ve skutečnosti vlastně byl? Moudré knihy dnes píší i o tom, že Shakespearovo vyobrazení krále Richarda je poněkud tendenční, ovlivněno snahou Tudorvců „ospravedlnit“ převzetí moci, což ovšem Shakespeare tehdy nemohl vědět.
Mgr. Pavlína Andreeová