Hudební výchova – předmět většinou opomíjený, mnohými lidmi i učiteli považovaný za zbytečný, skutečná popelka mezi ostatními předměty. Když se po revoluci společně s výtvarnou výchovou po dlouhé době opět objevila v osnovách pro gymnázium, mnozí kolegové naříkali, že kvůli ní přišli o nějakou tu hodinu svého předmětu. Přes všechny nesnáze se ale obě výchovy mezi studenty „chytily“ a uměleckým aktivitám se na škole otevřel mnohem větší prostor. Dokonce i vyhlášené matematické třídy chrlily ze svých řad spoustu uměleckých talentů, koneckonců náš Unplugged to jen potvrzuje.
Když jsem v září 2001 nastoupil na gymnázium, jedna z prvních věcí, kterou po mně tehdejší pan ředitel chtěl, byla, aby škola měla svůj sbor. Navázal jsem tedy na činnost kolegyně Radky Štípkové, která byla v té době na mateřské dovolené, a založil jsem pěvecký sbor. Musím přiznat, že jsem byl překvapen, jak lehce se mi podařilo „zbantovat“ několik studentek. Je ale pravdou, že jestliže člověk učí i jeden z hlavních předmětů – češtinu – nábor se dělá poměrně snadno.
Zpočátku jsem měl k dispozici pouze dívčí „gang“, proto jsem většinu skladeb upravoval pro trojhlas. Repertoár byl, je a bude u mě daný. Jelikož kromě vážné hudby miluji folk a jazz, volba písní byla jasná – písničky zpívajících básníků, vyhlášených folkových kapel, spirituály a tradicionály, lidovky z různých koutů světa, ale taky klasický sborový repertoár zaměřený hlavně na duchovní tematiku.
Když se po několika letech sbor rozrostl i o mužské hlasy, mohly být do programu zařazovány i náročnější čtyřhlasé skladby a sbor začal vystupovat častěji. Tradicí se staly koncerty na schodech, nejprve vánoční, posléze třeba na Dni otevřených dveří. Akustika historické budovy gymnázia předčí kdejaký sál široko daleko. Také vystoupení sboru při vyřazení maturantů patří už neodmyslitelně k této slavnostní události.
Jakmile se kolegyně Štípková vrátila po čase z mateřské dovolené, rázem fungovaly na škole sbory dva. Tím, že se obě tělesa liší od sebe repertoárem i výrazovým projevem, nic nebrání tomu, aby fungovala nezávisle na sobě. V posledních letech došlo již několikrát ke společnému vystoupení obou sborů, což posluchači přijímali velmi pozitivně.
Naším cílem není profesionální sborové zpívání. Děláme hudbu pro radost, ne pro špičkové výkony. Ono to totiž ani dost dobře nejde. Když už si konečně vychováte zpěváky, kteří zvládnou náročnější skladby, přijde maturita a s ní i obměna členů. Zase musíme začínat od nuly, učit zpěváky všechno od počátku, ale tak už to ve škole odjakživa funguje.
Shodou okolností píšu tento článek 14. 12. 2016, kdy sbor vystoupil v nově otevřené bílovecké knihovně. Moc nás potěšil zájem veřejnosti i potlesk, v hledišti jsme zaznamenali i několik bývalých členů, kteří si udělali čas a přišli nás podpořit. Všem děkujeme za přízeň, a i když člověk na své vyměřené životní pouti nemusí vidět a slyšet všechno, máme radost, že zrovna kvůli nám jste přišli. Na některém našem dalším vystoupení zase na shledanou.
Mgr. Jindřich Foltas