Spisovatelé do knihoven je celorepublikový projekt, který by rád napomohl zvýšení zájmu čtenářů o současnou českou literaturu. Zapojila se do něj i bílovecká knihovna a my jsme se rozhodli, že se k projektu připojíme a budeme šířit osvětu i na půdě našeho ústavu.
Měla jsem svou představu. Samozřejmě – napoprvé by to mohla být nějaká věhlasná osobnost, někdo, koho by studenti znali… a pak přišla zpráva z knihovny: přijede mladý básník. Řečeno s Helenkou Součkovou Freisteinovou – ani jsem se nestačila leknout. Bližší pátrání ukázalo, že onen mladý básník – Jan Škrob – už vydal dvě básnické sbírky a má na svém kontě celou řadu literárních ocenění, mimo jiné i nominaci na cenu Magnesia Litera (Objev roku). Když jsem mu poprvé podávala ruku, klidu mi to nepřidalo. Dokáže tento útlý mladík zaujmout šedesát teenagerů? Víru jsem vkládala ve schopnosti Jany Klazarové, která besedu vedla a která má s podobnými akcemi z knihovny zkušenosti. Jan Škrob se představil stejně nesměle, jako vypadal. Jenže pak vzal do rukou svou básnickou sbírku a v duchu autorského čtení se pustil „do práce“. V aule bylo ticho jako v kostele a na mladém básníkovi bylo vidět, jak ho recitace vlastních veršů pohltila. Žádné rytmické veršovánky, ale poezie inspirovaná Waltem Whitmanem, beatníky; volný verš, smršť asociací spojených se vším, co současného člověka obklopuje, trápí, co mu dává naději. Moc krásné, zajímavé, inspirující, a to napříč generacemi. Řeč nestála, ani když verše utichly. Rozproudila se debata, do které se zapojili studenti i vyučující.
Nedělám si iluze, že po tomto setkání s básníkem všichni zúčastnění propadnou kouzlu poezie, ale věřím, chci věřit, že aspoň v několika případech bylo semínko zaseto. A pro ty ostatní opět použiju slova klasika: „Trocha poezie nikoho nezabije.“
PS 1: 4. 12. k nám zavítá Markéta Hejkalová, mimo jiné překladatelka z finštiny. Myslím, že i to musí být pěkný adrenalin!
PS 2: Bílovecká knihovno, děkuji za bezvadnou nabídku!
Mgr. Pavlína Andreeová
