Krásný podzimní den. Stromy hrají všemi barvami, na obloze Jadran, sice trochu fouká, ale to k podzimu patří. Tuto až kýčovitou idylku narušuje skupina šesťáků z Bílovce. A jdou slyšet už z dálky. Program byl nabitý, měli jsme co dělat, kolegyně Svobodová nás honila z jednoho kopce na druhý, jako správná domorodkyně znala všechny zkratky (sice je to dál, zato horší cesta).
Hned z nádraží jsme šli „po čuchu“. Bylo jasné, že se všude zrovna peče místní specialita – uši. Kolegyně Svobodová zřejmě nestihla posnídat, a tak naše první kroky vedly k jejím kamarádům do cukrárny, kde se pečou uši. Tam nás přivítali nejen s otevřenou náručí, ale i jedním uchem „grátis“. Prohlédli jsme si celý provoz, umíme nazpaměť všech šest surovin, které jsou k pečení potřeba. Ale nic vám neprozradíme, je to tajemství.
Posilněni jsme opustili cukrárnu a naše kroky vedly do arboreta. Nádhera. Nejlepší bylo, že jsme mohli hledat svědky dávné minulosti – trilobity. Každý vyfasoval krabičku a každý jich spoustu našel. Poštěstilo se nám spatřit i kudlanku nábožnou.
Další svobodovskou „zkratkou“ jsme se dostali na náměstí, kde jsme chtěli navštívit Muzeum Zdeňka Buriana. Bohužel bychom museli dlouho čekat, protože se před nás nasáčkovaly dvě další školy. Tak jsme si dali půlhodinový rozchod a další „zkratkou“ se přesunuli k Šipce. Důkladně jsme toto sídlo nenandrtálců prolezli a dověděli se pár zajímavých informací o pravěku, který zrovna probíráme.
Pak už jen zbývalo dojít na nádraží a vrátit se z minulosti zase zpět do civilizace.
Mgr. Jindřich Foltas
