V neděli ráno se odjíždělo od Besedy a kupodivu se všichni žáci sešli včas. Kufry se uložily do zavazadlového prostoru a lyže také. Už se stačilo rozloučit s rodiči a mohli jsme vyrazit. Když jsme odjížděli, všichni mávali. Jakmile jsme se vzdálili z dohledu, dobrodružství mohlo začít. Cesta byla plná zábavy. Ačkoliv byla dlouhá, užili jsme si ji a uběhla rychle. Potom jsme vystoupili z autobusu, udělali hada a museli si podávat zavazadla a lyže. Fungovalo to dobře, všechny věci se naložily na rolbu, která odjela směrem na chatu. My po vlastních za ní. Jakmile jsme dorazili na Barborku, každý si vzal svoje věci a přidělily se pokoje. Dostali jsme nějaké instrukce a mohli jsme si odpočinout. Po krátké době jsme poprvé vyšli na svah. První den jsme všichni lyžovali na sjezdovce jménem Velký Václavák. Nebyl moc dobrý sníh, a tak se to mnoha lidem nelíbilo. Po dojezdu následovala večeře. Vařili výborně a všichni se dostatečně najedli. Po večeři jsme měli promítaní o pravidlech na sjezdovce. O půl desáté vyhlásili profesoři večerku a bodovaly se pokoje.
Další den už se šlo běžkovat, mnohým se to líbilo, i když skoro všichni padali. Zdálo se, že běžkování nebude sranda, ale byla. Počasí nám moc nepřálo, bylo zataženo, ale to nás neodradilo. Půl dne jedna skupina běžkovala a další dvě lyžovaly a po odpoledním klidu se to obrátilo. Potom následovala večeře s večerním programem. Hodně dětí bylo unavených, a proto hned po večerce – k radosti našich učitelů – tvrdě usnuli.
Po úterním budíčku a snídani jsme se začali chystat na lyžovaní nebo na běžky Cílem byla opět sjezdovka Velký Václavák. Dnes už všichni lyžovali výrazně lépe. V půl dvanácté jsme se ve zdraví dostavili na oběd. Po dobrém obědě následoval odpolední klid, ve kterém nás museli učitelé neustále napomínat, protože jsme byli hluční. Ve dvě hodiny jsme byli vyhnáni zase na svah. Tentokrát jsme vyzkoušeli sjezdovku u chaty Ovčárna. Cesta s lyžemi na nohou byla úděsná. Sjezdovka je značena červenou barvu, což znamená, že je určena pokročilým lyžařům. Po namáhavé cestě zpět jsme došli akorát na večeři. Večerní program se nesl ve stylu hry „Hádej kdo“ nebo „Macháček“. Program skončil v 21.00 hodin a společně s ním začala příprava na večerku. Večerka byla jako včera vyhlášena ve 21.30.
Ve středu byl volnější den. Lyžovali jsme jen dopoledne a odpoledne jsme se vydali pěšky zdolat Praděd. Na vrcholku jsme se vyfotili u sochy a pak jsme zabrali místní restauraci. V 15.15 jsme vyrazili zpět na Barborku, po návratu jsme měli až do večeře osobní volno. Po výborné večeři následoval večerní program a hned po programu jsme šli spát.
Předposlední den lyžařského výcviku jsme se probudili do pochmurného rána. Obloha byla zatažená a my jsme se obávali, že nám počasí pokazí den. Náladu nám trochu spravila snídaně a sladkosti nabalené ještě od rodičů. Počasí se sice neumoudřilo, byla mlha jako z večerníčku o Rákosníčkovi, ale i tak se nám dobře lyžovalo. Navštívili jsme černou sjezdovku u Ovčárny, odkud nás do svahu vyvážela kotva. Lyžování jsme si opravdu báječně užili, až na 3 spolužáky, kteří zůstali na chatě z důvodu nevolnosti. Po lyžovačce jsme se vrátili na chatu na chutný oběd a po něm jsme si na chvíli odpočinuli. Odpoledne jsme opět vyrazili na černou sjezdovku. Nyní už s námi byli i tři spolužáci, kteří ráno chyběli. Sníh byl dost mokrý, jezdilo se hůře, ale to nám nevadilo a opět jsme si lyžování báječně užili. Někteří ještě před večeří vyrazili na běžkách k nejvyššímu vrcholu Moravy – Pradědu. Příjemně vyčerpáni po celodenní námaze jsme se s chutí zakousli do sladkých knedlíků, jež nám naservírovali na večeři. Najezení, umytí a dobře naladění jsme se sešli k večerní zábavě. Vyzkoušeli jsme si pokerovou tvář u karet a výřečnost a pantomimu při hraní Aktivit. Myslím, že se všichni zúčastněni dobře bavili a poslední noc si všichni hezky užili.
Ráno nás čekalo balení zavazadel na zpáteční cestu domů. Trochu byl problém posbírat všechny vytahané, špinavé a pohozené věci a následně je jakkoliv naskládat do batohů. Jakmile jsme si zabalili a snědli naši poslední lyžařskou snídani, naposled jsme si zasportovali. Někteří šli běžkovat na Švýcárnu a jiní se vydali na sjezd. Takto jsme se rozloučili s lyžařským kurzem v Jeseníkách. Pak už nám zbývalo jen sníst oběd a hurá domů za svými milovanými rodiči, na něž jsme se již velmi těšili.
Kubový M., Mišun V. a Jaroš A. (aneb ti, kteří získali nejméně bodů při hodnocení úklidu pokojů)
